Pochopení ablativního případu a Ablaut v jazyce

Ablativ je gramatický termín, který se týká typu pádů nebo slovních forem používaných v některých jazycích, včetně němčiny a latiny. V těchto jazycích se ablativní pád používá k označení prostředků, jimiž se akce provádí, nebo výchozího nebo cílového bodu akce.

V němčině se ablativní pád obvykle používá po určitých slovesech, jako je „gehen“ ( jít) nebo „kommen“ (přijít), k označení směru pohybu nebo výchozího bodu akce. Například:

* Ich gehe nach Hause. (Jdu domů.)
* Er kommt aus Berlin. (Pochází z Berlína.)

V latině se ablativní případ používal k označení prostředků, kterými je akce vykonávána, nebo výchozího nebo cílového bodu pro akci. Používalo se také k označení předmětu předložky. Například:

* Agamus pecuniam. (Kupme si peníze.)
* Ego amo libros. (Miluji knihy.)

Termín „ablaut“ je odvozen z latinského slova „ablatum“, což znamená „unesený“. Používá se k popisu změny zvuku, ke které dochází v některých jazycích, včetně němčiny a angličtiny, kde se z protoindoevropského *b- v určitých kontextech stane *p- nebo *t-. Tato zvuková změna je známá jako Grimmův zákon.

Například v němčině je slovo „otec“ (Vater) odvozeno z protoindoevropského kořene *ph2ter-, který se v latině stal *pater- a *vater- v němčině . Tato změna je příkladem ablaut.