Pochopení Diegesis v narativní teorii

Diegesis je termín používaný v narativní teorii a literární kritice k popisu narativní úrovně nebo rámce, ve kterém je příběh vyprávěn. Odkazuje na narativní kontext nebo síť narativů, které obklopují příběh, včetně událostí, postav a prostředí, které tvoří příběh.…Jinými slovy, diegesis je úroveň vyprávění, která rámuje příběh a poskytuje kontext pro porozumění události a akce, které se v něm odehrávají. Zahrnuje všechny informace, které jsou poskytovány o světě příběhu, jeho postavách a jejich vzájemných vztazích.……Například v románu jako „Pýcha a předsudek“ může diegeze zahrnovat systém společenských tříd Anglie 19. století, kulturní normy a očekávání doby a konkrétní události a místa, která jsou pro příběh důležitá. Diegéze poskytuje kontext pro porozumění činům a motivacím postav a pomáhá utvářet čtenářovu interpretaci příběhu.…Pojem „diegesis“ je odvozen z řeckého slova „diageomai“, což znamená „vyprávět“. Poprvé ji v literární teorii použil francouzský filozof a kritik Roland Barthes ve své knize „Image-Music-Text“, kde zkoumal vztah mezi narativním textem a čtenářskou interpretací. Od té doby je koncept diegeze široce přijat v narativní teorii a literární kritice a nadále je důležitým nástrojem pro pochopení složitosti narativní struktury a významu.