Zapomenutá říše Tangut: Středověký stát v severozápadní Číně

Tangut (čínsky: 唐ût; pinyin: tángūt) byl středověký stát, který existoval od 10. do 13. století na území dnešní severozápadní Číny a provincie Gansu. Tangutové byli tibetsko-barmanská etnická skupina, která mluvila jazykem příbuzným moderní tibetštině a barmštině.

Říše Tangut, známá také jako Západní Xia (čínsky: 西夏; pinyin: xīxià), byla založena v roce 982 n. l. císařem Taizongem z Tangut, který vyhlásil nezávislost na severní dynastii Song. Impérium dosáhlo svého vrcholu za vlády císaře Renzonga z Tangutu (1028–1063 n. l.), kdy ovládalo rozsáhlé území táhnoucí se od dnešní provincie Gansu až po části dnešního Sin-ťiangu a Vnitřního Mongolska.

Říše Tangut byla známá svou jedinečnou kulturou, která mísila prvky tibetského buddhismu, čínského konfucianismu a středoasijských nomádských tradic. Obyvatelé Tangutů byli zruční v kovoobrábění, tkalcovství a výrobě papíru a jejich řemeslníci vyráběli složité sochy, obrazy a keramiku.…Ve 13. století však říše upadala kvůli vnitřním sporům, mongolským invazím a faktorům životního prostředí, jako je sucho. a hladomor. V roce 1227 n. l. Mongolové pod Čingischánem dobyli říši Tangut, což znamenalo konec její nezávislosti. Jazyk a kultura Tangut se postupem času do značné míry vytratily, ale jejich odkaz lze stále vidět v architektuře, umění a literatuře regionu.